Stavba roku 2015

Hlavní stránka » Aktuality » Stavba roku 2015

Už od roku 1993 znamená začátek října stejnou událost v českém stavitelství – vyhlášení výsledků soutěže Stavba roku. Letos tedy po třiadvacáté.

Pořád podle stejných pravidel – stavbu musí přihlásit někdo z těch, kdo se na jejím vzniku podíleli, tedy investor, zhotovitel nebo architekt. Porota podle přihlášek doplněných plánovou a fotografickou dokumentací vybere obvykle 30 staveb, které pak v průběhu července objíždí a prohlíží, nakolik se skutečnost shoduje s přihláškovými materiály. V září vyhlásí 15 staveb, které na titul Stavba roku nominuje, v říjnu pak pět z nich titul získá. Pořadí se neurčuje – všech 15, stejně jako všech pět, má stejnou hodnotu.
Administrativní budovy pohořely
V letošním roce se přihlásilo 67 staveb velmi pestrého složení – od rodinného domu po rekonstrukci nadzemní části bývalého dolu, od mostu až po podzemní parkoviště; novinkou byla rekonstrukce historické zahrady či revitalizace barokního kláštera. Nedá se říci, že by se stavby nacházely od Chebu po Ostravu. To poslední platí, avšak západní kus Čech (s výjimkou Plzně) se tváří, jako by se v něm nic zajímavého nestavělo (takových oblastí je v každém ročníku několik – letos chyběl Kraj Vysočina či Ústecký).
V letošním ročníku se objevilo nejvíce administrativních budov, které už všechny vznikají developerským způsobem, tedy nikoli na míru pro konkrétní společnost, ale s výhledem na to, že si prostory v nich někdo koupí nebo pronajme. Je to na nich vidět a není jim to úplně ku prospěchu – občas snad jen jako by hledaly efektní objemové řešení (poněkud se zdráhám napsat „architektonické“), které jen obtížně navazuje kontakt s okolím. Navíc se často stává, že hned poté, co stavba získá uživatele, začne se v interiéru upravovat, a pak porota nemá moc co posuzovat – stavba není jen exteriér… I proto jich do druhého kola postoupilo velmi málo, mezi nominované se dostala jen jedna a mezi stavby roku dokonce žádná.
Podobný problém je s bydlením, které je téměř vždy označováno za luxusní, výjimečné, avšak jen málokdy takové skutečně je.
Ostrava vede
Mezi letošními vítězi jsou dva z Ostravy. Věž Bolt Tower (architekt Josef Pleskot, investor Dolní oblast Vítkovice, dodavatel ING STEEL), nástavba na bývalé vysoké peci č. 1. Ta dala celému areálu Dolních Vítkovic jasnou dominantu, která je dokonale inspirována i tvary průmyslových věží kolem, jejich zkušenost umocňuje dynamičností, pohybem zachyceným v ocelové konstrukci. Hned vedle je soubor staveb národní kulturní památky Hlubina (architekti Milan Šraml a Jan Malík, investor – jako v předchozím případě, dodavatel STAMONT). Bývalé servisní objekty dolu byly proměněny v kulturní a společenské centrum ne zcela obvyklého typu – vedle výstavních a koncertních sálů jsou zde také ateliéry pro výtvarníky, ale i pro filmaře, kteří tu mohou dokončit své filmy. Rekonstrukce byla provedena s velkým citem pro nalezení odpovídajícího dotvoření, užití současného, technicky téměř surového detailu. Ostrava oběma stavbami dává najevo, že chce být kulturním centrem se vším všudy, tedy kde kultura vzniká přímo u inspiračního zdroje. Aktivita investora, jímž je zájmové sdružení právnických osob Dolní oblast Vítkovice, je v tomto směru obdivuhodná, nejen v tomto ročníku.
Třetí titul putoval do Dobřichovic – získala ho dostavba základní školy (Šafer Hájek architekti, investor město Dobřichovice, dodavatel Subterra). Původní objekt dostal více než dvojnásobnou novou část, která nabízí otevřené, hravé, inspirativní prostředí pro výuku. Důležité jsou nejen zajímavě uskupené učebny, ale stejně tak i prostory mezi nimi včetně společenského atria připraveného i pro divadelní či hudební představení. Velký význam má i úprava okolí, v němž se škola a její vnější prostory staly důležitým centrem i pro běžný život města.
Důraz na kvalitu městského prostoru je typický i pro další dvě stavby, které by bylo možno označit jako stavby dopravní. Komenského most v Jaroměři (autoři Mirko Baum, David Baroš, Vladimír Janata, investor město Jaroměř, dodavatel Společnost Jaroměř) nahradil přes 100 let starý železný most, který strhla povodeň v roce 2013. Nová stavba, jejíž projekt byl vybrán z veřejné architektonické soutěže s více než 50 projekty, působí velmi lehce, jako by prostě přes řeku pokračovala městská ulice (jen pro pěší a cyklisty), byť její povrch není kamenný, ale pororoštový, a nejsou kolem ní lampy veřejného osvětlení, neboť svítidla jsou osazena přímo v konstrukci mostu pod chodníkem. Konstrukce sama je velmi netradiční, výtvarně zajímavá.
Poslední (nikoli pořadím) titul byl udělen podzemnímu komplexu v severní části Staroměstského náměstí v Mladé Boleslavi (autoři Michal Hlaváček, Karel Musil, Zdeněk Holek a Dita Johanovská, investor město Mladá Boleslav, dodavatel Energie – stavební a báňská). Při předchozích úpravách náměstí byla zrušena většina parkovacích míst na povrchu, neboť město chce být příjemné a bezpečné. Ale auta je nutno vždy někam uložit… Místo parkovacího domu, který by mohl zaplnit prostor po bývalých stavbách, vzniklo podzemní parkoviště se zelenými plochami a nápaditým hřištěm na povrchu, s otevřeným vstupním amfiteátrem a s výstavním prostorem krytým skleněnou kopulí v mezipatře. Vedle podzemních parkovišť byly do života zapojeny i nalezené zbytky sklepů, jež se proměnily v interaktivní hravou zónu, zdaleka ne jen pro děti.
Do Prahy Cena veřejnosti
Pražské novináře téměř pobouřilo, že žádný titul letos nezamířil do Prahy. V historii soutěže je to poprvé. Ale není to nic jiného než odraz skutečnosti, že mimo hlavní město se staví promyšleněji a prostě – lépe. Neboť dobrá stavba nevznikne jen na základě dobrého architektonického návrhu a dobrého stavebního provedení. Dobrá stavba potřebuje mít v základu promyšlený investorský záměr.
Nicméně mezi nominacemi měla Praha poměrně dost zástupců – Quadrio, jež dodnes udivuje velkorysostí své koncepce, Trojský most, jemuž zatím chybí návaznost (díky čemuž mohou řidiči dostatečně podrobně ocenit jeho neobvyklou krásu), Forum Karlín (které Praze mezi zatím nekončícími diskusemi o nové koncertní síni jednu takovou nabídlo skoro mimochodem), rezidenci Kajetánka, jež našla dobré propojení mezi historickým prostředím a novými objekty. V Praze stojí i stavba, jež se nejvíce líbila veřejnosti – energeticky soběstačný Air House.
Další nominované stavby lze najít v Hradci Králové – rekonstrukce Bílé věže, v Brně – rodinná vila v Kolejní ulici, v Kroměříži – Květná zahrada, v Broumově – rekonstrukce kláštera a jednu také v Ostravě – kryté náměstí zvané Trojhalí.
Byl to letos hodně zajímavý ročník.
Radomíra Sedláková / foto: stavba roku

Sledujte nás

Copyright © 2018 WPremium event, s.r.o. Všechna práva vyhrazena.