„Naším cílem nikdy není jen vytvořit krásnou budovu,“ říkají Filip Pokorný a Jon Hale z pražského studia Chapman Taylor. Architekturu vnímají jako prostředek k vytváření prostředí, kde forma, funkce a konstrukce musejí být v naprosté harmonii, zároveň ale fungovat pro klienta a uživatele.
V našem rozhovoru diskutují o tom, proč je pro ně důležitá kombinace globálního know-how a lokální znalosti a co může českému developmentu přinést jejich zkušenost ze zahraničí. Hovoří také o budoucnosti kancelářských budov nebo o tom, jak udržet hodnotu nemovitostí v době rychle se měnících požadavků na jejich provoz a energetickou náročnost.
Chapman Taylor má pobočky po celém světě, přičemž vy dva zastupujete pražskou kancelář. Můžete ji představit?
Filip Pokorný (FP): Jsme pražská kancelář globálního architektonického studia, jehož centrála vznikla v Londýně už na konci 50. let. Nyní jsme jednou ze 13 poboček, mezi něž patří např. Madrid, Brusel nebo Düsseldorf, ale také Abú Dhabí či Bangkok. Já jsem ředitelem naší kanceláře v Praze a zastupuji Chapman Taylor v domácím prostředí, zatímco Jon Hale je členem představenstva naší globální skupiny a reprezentuje značku směrem do zahraničí.
Jsou vaše mezinárodní zkušenosti výhodou i v českém prostředí?
FP: Rozhodně. Náš design těží z globálního know-how celé skupiny a zároveň zůstává ukotvený lokálně, především díky architektům, kteří zde žijí a našemu specifickému prostředí rozumějí. Tuto globální zkušenost uplatňujeme nejen v českém kontextu, ale šířeji v celé střední Evropě. Ačkoli typologie budov sdílejí společné principy, každý trh má klíčová specifika, která musíme brát v úvahu. Zejména rezidenční budovy jsou formovány kulturními, ekonomickými a klimatickými podmínkami podle jejich konkrétního umístění v dané zemi, městě nebo vesnici. Lidé často předpokládají, že nákupní centra a kancelářské budovy se všude řídí stejnými pravidly, ale není to pravda. Každý trh má jedinečný charakter a odlišné uživatelské návyky, které je třeba promítnout do našich návrhů. Právě znalost těchto rozdílů nám umožňuje čerpat z našich zkušeností a přenášet je tak, jak se trhy vyvíjejí nejen různou rychlostí, ale také různými směry.
Můžete uvést konkrétní příklad?
FP: Například oblast F&B, tedy food and beverage. Význam F&B provozů a gastro zón se stal prominentním tématem developmentu v západní Evropě a Velké Británii kolem roku 2010. Například koncept Eataly odstartoval v Itálii v roce 2007, náš projekt Trinity Kitchen v Leedsu se otevřel v roce 2013 a Time Out v Lisabonu následoval v roce 2014. Trvalo nějakou dobu, než tento trend dorazil na český trh a než začali místní zákazníci požadovat rozmanitější a zajímavější nabídku stravování. Díky našim zkušenostem z Evropy i mimo ni jsme tyto změny předvídali a s klienty jsme o nich diskutovali roky dopředu. Na jiných trzích jsme se už mnohem dříve setkali s posunem k energeticky úsporným a udržitelným budovám. Obecně platí, že Velká Británie má v některých oblastech přísnější ekologické předpisy a podstatně více zkušeností s jejich zaváděním. Projekty, které jsme tam realizovali, nám poskytují zásadní pohled na to, kam směřuje celý obor. To je také důvod, proč tak efektivně spolupracujeme se společnostmi jako je Skanska. Jejich silné švédské kořeny znamenají, že vliv budov na životní prostředí berou velmi vážně již delší dobu.
Bavíme se teď hlavně o vaší české pobočce, ale vaši klienti často působí i na mezinárodní úrovni.
Jon Hale (JH): Velmi často jsou velice aktivní ve Velké Británii a v celém regionu CEE. Pražský tým také úspěšně realizoval projekty v zemích jako Ázerbájdžán a v celém regionu MENA. V Baku jsme například nedávno prezentovali naše návrhy na Botanica Residence, nový rezidenční komplex ve čtvrti Badamdar. Mezitím v Bukurešti pracujeme na kancelářské budově ARC pro PPF, českého investora, který rychle expanduje na mezinárodní úrovni. Zajímavé je, že když jsme v roce 1998 zakládali pražské studio, naši klienti byli převážně z Velké Británie a po pádu železné opony hledali příležitosti na postkomunistických trzích. Do jisté míry se tato dynamika nyní obrací. Naši čeští zákazníci stále více investují a budují v západní Evropě i jinde. Pro ně i pro studio to vnímáme jako velmi pozitivní vývoj, který vytváří pozoruhodné příležitosti pro přeshraniční spolupráci.
Jak si vybíráte soutěže, jichž se účastníte – ať už z hlediska typologie projektu, lokality, nebo investora?
FP: Soutěže nevybíráme primárně na základě rozsahu nebo konkrétních sektorů. Rádi pracujeme na rozmanité škále projektů, od složitých návrhů interiérů až po velké urbanistické územní plány. Tato rozmanitost nám umožňuje prozkoumat nové typologie, což otevírá dveře ke zcela novým příležitostem. Především požadujeme, aby soutěž byla spravedlivá a řádně organizovaná. Preferujeme také soutěže, kde není nutně konečným cílem získání první ceny, ale je spíše branou k širší spolupráci s klientem a potenciální spolupráci s dalšími architektonickými kancelářemi na rozsáhlých projektech.
Jak se podle vás v posledních letech změnila role architekta v developerském procesu? Je architekt dnes primárně autorem konečné podoby projektu, nebo je stále více partnerem investora, který potřebuje rozumět ekonomice, provozu a dlouhodobému využití budovy?
JH: Jde o kombinaci obou přístupů. K našim projektům chceme přispívat jako spolehlivý a důvěryhodný partner. Znamená to porozumět podnikání klienta, určit, co je pro něj skutečně důležité. Naším cílem nikdy není vytvořit jen krásnou budovu, i když si uvědomujeme, že to je vždy nepsanou součástí zadání.
FP: Aby budova dobře fungovala, musí být celý koncept založen na jasně definovaném účelu, ať už je veden komerčními cíli, nebo snahou o vytvoření kvalitního veřejného prostoru. Klient přináší své vlastní cenné odborné znalosti, které plně respektujeme. Naší rolí je pak sladit je s odpovídajícím architektonickým výrazem a zároveň zvládat potenciální rozpory a složitosti. Design pro nás není samoúčelný, musí především dobře fungovat. Funkce je tak pro nás stejně důležitá jako konstrukce a forma – všechny tyto aspekty musejí být ve výsledku maximálně vyvážené.
Vedle zcela nové výstavby se ve městech stále více diskutuje o cílených rekonstrukcích a adaptivním využití stávajících budov. Jak vnímáte dnešní situaci v Praze?
JH: Toto téma má zásadní význam. V našem úsilí udržitelně stavět a zmírňovat dopady klimatických změn se musí stavebnictví více zaměřit na přizpůsobování, rekonstrukce a změnu účelu stávajících budov. Musíme zabránit rozrůstání měst do šířky tím, že budeme citlivě zahušťovat centra měst a vnášet do zavedených čtvrtí nové příležitosti k bydlení, práci a vzdělávání. Podle mého názoru by majitelé budov měli mít možnost rozšířit své nemovitosti v centru města. To by jim pomohlo financovat vysoce kvalitní rekonstrukce formou zvýšení celkové hodnoty jejich budov. Nový pražský metropolitní plán tu potenciálně propásl příležitost, protože ve velké části města de facto zafixoval stávající výškové limity budov. Umožnit velkým developerům vyšší zástavbu brownfieldů a zároveň omezit výšky v jiných stabilizovaných oblastech vytváří dvourychlostní průmysl. To nakonec škodí městu i majitelům budov mimo tyto vyhrazené rozvojové zóny. Přirozeně, je třeba respektovat cenné historické budovy, ale existuje i velký počet starších budov, které by těžily z kompletní renovace a poskytly by další kapacity, aniž zaberou novou půdu nebo se zmenší zelené plochy. Naopak, zelené střechy by měly být povinné. Střechy v rozsáhlých oblastech našich měst přímo vybízejí k vylepšení formou výsadby podporující biodiverzitu, popřípadě instalací solárních fotovoltaických systémů.
Co může adaptivní využití stávajících budov nabídnout, například v případě vašich projektů Isola, Kotva nebo Palác Dunaj? Co by nová budova nemohla poskytnout?
JH: Klíčovou výhodou zachování stávajících budov je významné snížení nových emisí CO2 ve srovnání s odpovídajícími novostavbami. Pokud posuzujeme celý životní cyklus budovy, pak počáteční fáze výstavby je co do uhlíkové stopy nejnáročnějším obdobím. Rekonstrukce sice nevyhnutelně také nese uhlíkové náklady, ale jsou mnohem nižší. V kombinaci s efektivními energetickými inovacemi nabízí vysoce atraktivní nízkouhlíkové řešení developmentu. Zatímco pojem „ESG“ může zažívat krátkodobé výkyvy popularity, klimatické změny rozhodně nikoli. Rizika pro majitele budov a města, která se nedokážou přizpůsobit, jsou obrovská a – na rovinu řečeno – na jejich řešení se nevynakládá dostatečné úsilí. Pro ty, kteří se brání změnám, bude v nadcházejících letech důsledkem zničující pojistné a neudržitelné náklady na rekonstrukce. Mýtické „uvízlé aktivum“ je realitou, které bychom se měli obávat mnohem více než v současnosti.
FP: Nesmírně důležitá je také hodnota. S tím, jak budova stárne, její hodnota přirozeně klesá a modernizace může tento trend na významnou dobu zvrátit. Důležité je pochopit, v jaké fázi svého životního cyklu se budova nachází a jaká je trajektorie její hodnoty. Specifický případ jsou samozřejmě památkově chráněné budovy. Často se nacházejí v historických centrech, mají značnou kulturní hodnotu a v důsledku toho je celý proces navrhování a povolování složitější. Jednou z klíčových výhod našeho studia jsou rozsáhlé zkušenosti napříč všemi fázemi modernizací – od částečných vylepšení až po komplexní přestavbu celých budov. Projekty jako Palác Dunaj, Isola a Kotva v Praze toto široké spektrum možností dokonale ilustrují.
Kdybychom to měli stručně shrnout – co může potenciální investor považovat za největší výhodu spolupráce s vaším studiem?
FP: Není to jen skupina 40 lidí, kteří pracují v našem pražském studiu. Jsme součástí globální sítě více než 350 architektů po celém světě. Pravidelně sdílíme zkušenosti a know-how mezi jednotlivými studii, což přirozeně prospívá naší praxi v každé zemi. Tato výměna nápadů je kontinuální a reciproční. To, co jsme kdysi vyváželi z vyspělých trhů na nové, putuje nyní v nové a vylepšené podobě zase zpět. Vývoj globálního odvětví se tak svým způsobem uzavírá do kruhu – a zároveň pokračuje dál. Je to velmi vzrušující doba.
Ondřej Čížek
Fotografie a vizualizace: Chapman Taylor, Studio Horák