V Čechách není mnoho stoletých průmyslových areálů, které přes všechny dějinné zvraty 20. století fungují v podstatě bez přerušení a z minulých časů přecházejí s grácií a úspěchem do technologicky pokročilého nového milénia.
Jeden z nich se nachází 20 minut jízdy od okraje Prahy – v Dražicích nad Jizerou, kde vzniklo družstevní výrobní družstvo již v roce 1900 a jehož areál dnes z větší části patří společnosti DZ Dražice. Ta je největším výrobcem ohřívačů vody a akumulačních nádrží v ČR a své výrobky vyváží do bezmála 30 zemí celého světa.
Architektura s puncem první republiky
Do areálu vjíždíme historickou branou s nápisem V družstevnictví síla a za chvíli už sedíme s Karlem Pacourkem, generálním ředitelem DZ Dražice, a Lukášem Formánkem, technickým ředitelem společnosti, v působivé zasedačce. Z ní doslova dýchá historie – jako by z ní před chvílí odešel Oldřich Nový. Tato místnost je tím nejvýznamnějším, co se ve funkcionalistické budově – centru celého areálu – zachovalo v téměř nezměněné podobě. Autor stavby Jiří Kroha patřil k významným architektům své doby; kubistické a funkcionalistické stavby realizoval v Benátkách nad Jizerou, Mladé Boleslavi i v Brně. „Zasedačku jsme s citem a s respektem k tradicím zrestaurovali do posledního detailu – včetně historického tabla Úřednictvo Družstevních závodů v Dražicích nad Jizerou, které připomíná doby, kdy tady v přízemí fungovala i družstevní záložna s klasickými přepážkami,“ komentuje Karel Pacourek. Z oken v prvním patře máme výhled na louku lemovanou řekou Jizerou. Historický genius loci se spojuje s přírodou a technologicky pokročilou současností. Areál má nepochybně svůj půvab – a z vět pana ředitele vyplývá, že v DZ Dražice jsou srdcaři, kteří milují svou značku i prostory, v nichž působí. „Spousta našich zaměstnanců jsou opravdoví lokální patrioti v tom nejlepším slova smyslu: ve firmě pracují desítky let. Areál vnímají jako něco výjimečného – i proto jej chceme dále rozvíjet a kultivovat,“ dodává.
Vše začalo mlýnem a vodní elektrárnou
První zmínky o vodním mlýnu na Jizeře pocházejí už ze 14. století. Jeho novodobá historie začíná v roce 1900, od něhož se píše historie společnosti DZ Dražice. Tehdy zde vzniklo výrobní družstvo, jemuž vdova po místním podnikateli Marie Kyselová prodala za 160 000 zlatých zrekonstruovaný válcový mlýn, pekárnu a přilehlé pozemky. V roce 1910 se nové vedení rozhodlo vybudovat hydroelektrárnu se dvěma turbínami a podnik rozšířit o perspektivní výrobu a rozvod elektrické energie. V roce 1917 podnik zásoboval elektřinou již 69 okolních obcí a v době svého největšího rozmachu dokonce 29 měst a 460 obcí. V roce 1930 dosáhl rekordního obratu 750 mil. prvorepublikových korun (dnešních zhruba 30 mld. Kč) a postupně se stal vlastníkem osmi vodních elektráren, parní elektrárny, několika mlýnů, továrny na výrobu stožárů elektrického vedení a mnoha dalších výrobních a zpracovatelských podniků (včetně vlastní kampeličky, o níž již byla řeč výše). Dnešní podoba elektrárny, která stojí jen několik desítek metrů od centrální funkcionalistické budovy, pochází z doby její rekonstrukce z konce 20. století. V roce 1998 ji totiž i s příslušenstvím a přilehlým ostrůvkem koupila společnost SP Dražice s. r. o. Ta je pro DZ Dražice partnerem v areálu dodnes a zde vyrobenou elektřinu distribuuje i do prostor, v nichž působí právě DZ Dražice. Navíc se zabývá i kovovýrobou – významnou součást jejího výrobního programu tvoří komponenty do dražických ohřívačů vody.
Symbióza starého s novým
V Dražicích ctí tradice, zároveň se však snaží areál soustavně rozvíjet v duchu udržitelnosti a nejmodernějších technologií – i s ohledem na to, že chtějí udávat trendy v oboru. V roce 2017 vybudovali vedle funkcionalistické budovy moderní showroom se školicí místností i větší parkoviště. A v letech 2023-2024 celou vstupní halu svého sídla zrenovovali. Přes silnici, nějakých 300 m odsud, byla v roce 2005 postavena nová moderní výrobní hala. A protože zanedlouho ani ta nestačila, byly v roce 2012 otevřeny další výrobní a skladovací prostory v 8 km vzdálených Luštěnicích a v roce 2023 i plně automatizovaná a robotizovaná hala a také nové zákaznické centrum přímo v dražickém areálu.
Globální firma z vesnice
„V DZ Dražice o sobě rádi říkáme, že jsme z vesnice –ale přitom s globálním dosahem. A jsme na to s ohledem na náš historický a současně stále rozšiřovaný a modernizovaný areál náležitě hrdí,“ tvrdí Karel Pacourek. Firma se totiž v roce 2006 stala členem nadnárodní skupiny NIBE a výhradním dovozcem tepelných čerpadel a rekuperačních jednotek této značky do České republiky a na Slovensko. „Švédští kolegové sídlí v obci Markaryd s 5 000 obyvateli ve švédském vnitrozemí 125 km od Malmö, takže pro náš lokální patriotismus a úctu k historii i k přírodě mají pochopení,“ dodává.
Areál žije ve všední dny i o víkendech
Více než stoletý dražický areál netvoří jen výše zmíněné stavby. Když do něj vjíždíte, míjíte i budovu se společenským sálem. Ta patří sousednímu městečku Benátky nad Jizerou a funguje jako místo pro komunitní setkávání všeho druhu, DZ Dražice si sál pronajímají pro své akce. Bývala tu i restaurace. „Chtěli jsme ji oživit, ale najít dnes někoho, kdo by ji provozoval každý den po celý rok, je extrémně náročné,“ říká Karel Pacourek a poukazuje na to, že firma má vlastní kantýnu. Hned vedle stojí ubytovna pro dražické zaměstnance, kde bydlí např. ukrajinské rodiny, mnohé z nich už ve druhé generaci. „Díky tomu areál žije nejen v pracovní době. Když sem přijedu o víkendu, vidím děti, jak hrají fotbal, jak se dospělí scházejí na kávu,“ uzavírá Lukáš Formánek.
Arnošt Wagner
Foto: Archiv DZ Dražice