Před 120 lety vznikl na tehdejší dobu unikátní projekt vídeňské psychiatrické léčebny. Rozsáhlý areál v západní části města, který díky své poloze nad městem poskytoval okouzlující pohledy na Vídeň, byl postaven za neuvěřitelné dva roky – v letech 1905–07. Při slavnostním otevření císařem Josefem II. dne 8. října 1907 už bylo postaveno celkem 63 budov na zhruba 1 mil. m2.
Časopis Development News & Facility Manager jako mediální partner společnosti DELTA Group CZ a její hosté – zástupci MSID, regionální rozvojové agentury Moravskoslezského kraje, v květnu zavítali do Vídně. Hostitelé Chris Müller, CEO CMb. industries, spolu s Erikem Štefanovičem, jednatelem DELTA Group CZ, představili projekt revitalizace Otto Wagner Areal – citlivou transformaci unikátního brownfieldu, kterou společně připravují. Na tehdejší dobu výjimečný soubor budov navrhl v secesním stylu urbanista Otto Wagner, jeden ze zakladatelů moderní evropské architektury. Řídil se přitom mottem „pro nejzranitelnější to nejlepší“. Objektu psychiatrické léčebny dominuje nádherný chrám sv. Leopolda s pozlacenou kopulí, která za slunečných dní září daleko za hranice areálu. Celý komplex byl koncipován tak, aby vedle ubytování poskytoval pacientům i velkorysé prostory společenského domu pro kulturní události a divadelní představení.
Vznikne tu špičkové výzkumné centrum
Cílem je vytvořit projekt, který bude sloužit jako inspirace dalším evropským městům a zachová si lidský rozměr původní myšlenky. Klíčovou podmínkou je zachování 85 % zelených ploch, respekt k historickému dědictví a lidskému rozměru architektury s orientací na budoucí potřeby Vídně. Součástí je i zapojení do iniciativy Nový evropský Bauhaus.
Manažerem tohoto náročného a komplikovaného projektu je Chris Müller, jehož představitelé vídeňského magistrátu oslovili po velmi úspěšném projektu Tabakfabrik v Linci. Následně prošel náročným mezinárodním výběrovým řízením, které má město Vídeň velmi sofistikovaně propracované. Ke své představě o novém životě Otto Wagner Areal říká: „Chceme se zde dívat do budoucnosti prostřednictvím kvantové výpočetní techniky a umělé inteligence, které zde chceme posuzovat z pohledu dalšího využití, abychom je mohli rozvíjet pro dobro lidí.“ A dodává: „Z hlediska plánu území je důležité si uvědomit, že zóna, na které nyní pracujeme, tvoří pouze 60 % celkové rozlohy. Dalších 40 % představuje prostor se stávající klinikou Penzing, která bude v průběhu příštích zhruba 10 letech přesídlena. Cílem celého projektu je připravit tu jakousi kolébku vědomostí a zároveň propojit jednotlivé součásti, tedy vědu, výzkum, vzdělávání, umění, etiku, technologie apod. Je to důležité, protože doba je stále rychlejší a svět kolem turbulentnější… Proto je důležité tyto činnosti propojovat.“
Prostřední část území by měla být zachována jako centrální zóna přístupná všem. Část staveb najde své využití již od roku 2030, kdy se sem přestěhuje z centra Vídně Universität für Musik und darstellende Kunst Wien (Univerzita hudby a divadelních umění), která patří mezi pět nejlepších na světě, a šanci dostanou i nejrůznější perspektivní startupy. V úvahu přichází také koncept realizace přechodného bydlení pro univerzitní komunitu – studenty i akademické pracovníky.
„Centrální osu areálu chceme věnovat technologiím budoucnosti. Zaměříme se na výpočetní techniku a výzkum umělé inteligence s cílem pozvednout lidský potenciál na novou úroveň. Naší ambicí je vytvořit zde mezinárodní hub, který přiláká špičkové vědce, badatele a výzkumníky z celého světa. Vznikne tu například prostor pro cutting-edge laboratoře a výzkumná pracoviště světových parametrů,“ nastiňuje vize projektu jeho manažer Chris Müller.
Podmínky jsou jednoznačné
Areál byl dlouhá léta spravován městem, ale jeho provoz byl ekonomicky neudržitelný. Postupně vznikaly nové nemocnice, pacientů bylo stále méně a léčebna chátrala. Proto se město rozhodlo předat areál prostřednictvím nové městské developerské společnosti, která jej však podle přísně stanovených podmínek musí rozvíjet a nesmí prodat – ani jeho část. Zatím se zvažuje, že bude možné některé budovy pronajmout nebo udělit stavební práva pod přísnými podmínkami v případě potřeby – zelený prostor však musí být zachován v tomto rozsahu. Může tedy existovat mix veřejné a soukromé sféry. Zatím se předpokládá investice 260 mil. eur na rekonstrukci a rozšíření infrastruktury, úpravy a revitalizaci areálu. Už nyní však existuje seznam potenciálních nájemců a zájemců o pronájem, kteří dobře zapadají do celkového konceptu. Ti zase musejí odpovídat přísným podmínkám z minulých usnesení zastupitelstva, aby se mohli v areálu usadit.
Velké poděkování za prezentaci projektu budoucnosti a možnost prohlídky areálu patří pánům Chrisu Müllerovi a Eriku Štefanovičovi.
Arnošt Wagner, Foto: Bohdan Štoček
Pohled do historie
Krásná oáza na okraji velkého a slavného hlavního města mnohonárodní monarchie – tak by bylo možné nazvat území urbanisticky i architektonicky zpracované slavným a uznávaným vídeňským architektem Otto Wagnerem na rozsáhlém území návrší Steinhof na západním okraji Vídně.
V době, kdy Otto Wagner zpracovával podklady pro tento obrovský nemocniční komplex, byl již všeobecně uznávaným a samotným císařem bezvýhradně přijímaným tvůrcem. Není divu. Měl za sebou mnoho vynikajících staveb, byl renomovaným a vyhledávaným pedagogem na vídeňské technice a pro mnohé návštěvníky Vídně i pro její občany také neopominutelným tvůrcem prakticky všech staveb vídeňské městské dráhy, jejích náspů, nádraží i samotných překrásných a na svou dobu velmi moderních i módních staničních budov. Když byl vyzván ke stavbě nemocničního areálu, později lidově nazývaného Wagner-spital, počítalo se s tím, že výsledkem bude dokonalé dílo. To se také stalo. Areál dokončený v roce 1907 na ploše 53 ha nabízel nejen 60 pavilonů, z toho 26 velkých a reprezentativních, secesní nemocniční divadlo, hospodářské budovy a na vrcholu návrší, na němž se nemocnice prostírala, i kostel sv. Leopolda, dodnes fascinující klenot.
Celý areál byl protkán elektrickými úzkokolejnými tramvajovými tratěmi určenými pro svoz odpadu, povlečení a zejména jídel z centrální kuchyně. Moderní charakter celého komplexu dotvářelo dokonalé elektrické osvětlení a ústřední tepelné vytápění. Celá řada detailů byla samozřejmě posílena určením prostor – na různých místech včetně chrámu byly šikmé podlahy pro odvod moči, oddělené komunikace podle pohlaví i závažnosti onemocnění. Nemocnice byla vždy přístupná návštěvníkům, nejen příbuzným – jim byly určeny také kavárny a jídelna. Nesmírně dokonalá a půvabná byla i parková úprava a rafinované výhledy na město z výše položených teras. Dnes bohužel bujná zeleň tyto výhody eliminovala, přesto však je klidný pobyt v areálu zážitkem.
Smutnou skvrnou v historii této stavby je období nacismu, kdy zde v rámci šíleného programu eutanazie docházelo k lékařským zákrokům neslučitelným se životem. Nejkrutější však byla smrt takřka 800 dětí a mladistvých, kteří byli cíleně vražděni pod záminkou lékařských pokusů. Těmto obětem je také věnována nejen patřičná dokumentační výstava v jednom z pavilonů, ale také květinový památník z 800 růží.
Je důležité připomenout, že jednotným detailním architektonickým řešením pavilonů byl pověřen Carlo von Boog. Wagner však celou řadu staveb dotvářel i přepracovával a celý vstupní areál s branami a hlavními budovami nese samozřejmě pečeť jeho mistrovství. Po Poštovní spořitelně, městské dráze, majolikových domech a dalších významných stavbách je areál psychiatrických léčeben, klinik a výzkumných ústavů ve Steinhofu největší a urbanisticky nejvýznamnější vídeňskou Wagnerovou stavbou.
Josef Vomáčka
Brownfieldy v Moravskoslezském kraji mají vize
Návštěva areálu Otto Wagnera ve Vídni nás inspirovala hned v několika ohledech. Především otevřeností místa lidem, a to i v době, kdy je samotná transformace teprve v přípravách. Tento přístup přináší silné vazby na místní komunitu a pozitivně ovlivňuje celý proces oživení území.
Ujistili jsme se, že u nás v Moravskoslezském kraji jdeme správným směrem – např. v projektu POHO Park Gabriela, který vznikne v areálu bývalého Dolu Gabriela v Karviné. Od prvních vizí i v průběhu projektové přípravy jsme zde zorganizovali několik veřejných akcí, jejichž cílem bylo lokalitu na chvíli oživit, představit její potenciál a zapojit do diskuse nejen místní obyvatele, ale hlavně mladou generaci. Právě pro ni totiž chceme v pohornické krajině vytvořit nové příležitosti k seberealizaci, podnikání i kvalitnímu životu, a tím reagovat na trend odlivu mladých lidí z regionu.
Naším cílem je vytvořit zde pomyslný středobod pohornické krajiny – otevřené, multifunkční místo, které propojí vzdělávání, podnikání, kulturní a komunitní aktivity a stane se symbolem nové etapy regionu po ukončení těžby uhlí.
Velkým přínosem pro naše uvažování byla také jasná, stabilní vize města a důraz na komplexní, multifunkční rozvoj, kde se jednotlivé funkce – bydlení, podnikání, kultura či vzdělávání – vzájemně ovlivňují, posilují a tvoří živý celek. Potvrdilo se nám, jak klíčová je pro úspěch takového projektu schopnost sjednotit klíčové aktéry a postavit celý proces na silném, zkušeném realizačním týmu, který má vizi, odvahu a know-how takto náročné výzvy zvládnout. A to se budeme snažit promítnout také do dalších brownfieldových projektů v našem kraji.
Lenka HASS
