Výstava Nejlepších evropských staveb se vrací do Vídně
Každé dva roky uděluje Evropská komise a španělská Nadace Miese van der Roha cenu za nejlepší současnou architekturu. Výstava Nejlepších evropských staveb, na které budou prezentovány neprestižnější evropské projekty, bude ve Vídni k vidění od 6. října 2022 v Architekturzentrum Wien.
Cena Miese van der Roha v hodnotě 80 000 eur je nejvýznamnější evropskou cenou za současnou architekturu. Každé dva roky se výstava „Nejlepších evropských staveb“ zaměřuje na výjimečné architektonické projekty a láká návštěvníky na jejich prohlídku. Zatímco bytové projekty se do finálového kola dostaly již potřetí, poprvé získává hlavní cenu vzdělávací budova, a to londýnská Town House – Kingston University od dublinského studia Grafton Architects. Vítězem ceny „Emerging Architecture 2022“ pro mladé talenty se stal družstevní bytový komplex La Borda od Lacol v Barceloně, který je zároveň dosud nejvyšší dřevěnou budovou ve Španělsku. Mezi finalisty patří i projekt Frizz23 v Berlíně-Kreuzbergu od Deadline (Britta Jürgens & Matthew Griffin); dále projekt Railway Farm v Paříži od Grand Huit a Melanie Drevet Paysagiste, který je kombinací zemědělské výrobny a sociálního bydlení. Projektem, který se dostal do finále, je i modernizace a rozříření Z33, Domu současného umění, designu a architektury v Hasseltu od Francesca Torza a 85 sociálních bytů v Cornellà de Llobregat od peris+toral.arquitectes. Finalistou v kategorii Emerging Price je modernizace školy Enrica Fermiho v Turíně ze 60. let 20. století kanceláří BDR.
Z více než 500 nominovaných projektů ze 41 zemí vybrala špičková porota v čele s mexickou architektkou Tatianou Bilbao a za účasti rakouského architekta Georga Pendla na výstavu celkem 40 projektů. K vidění bude výstava ve vídeňském Centru architektury až do 23. ledna 2023.
Landscape festival 2022 jako signál i výzva
Nelze než obdivovat desetiletou, zcela tvrdohlavě prosazovanou a realizovanou ideu pražské Galerie Jaroslava Fragnera pořádat velké letní Landscape festivaly. Ty si v různých městech a na nejrůznějších místech a plochách berou za úkol rozšiřovat povědomí o významu krajinářské architektury.
Zdůrazňují a připomínají nejrůznější skryté vztahy v postindustriální městské krajině a zejména prezentují současné umění v prostorách, na něž původně divák i návštěvník (často stálý) není nejen zvyklý, ale není ani v době rychlých informací, nečekaných šoků (pandemie, válka, klimatické změny, potravinová krize) zcela připraven. To vše samozřejmě v prostředí nejen již existujících urbánních celků a v prostředí architektonického výrazu minulých staletí, ale také v místech současné výstavby developerských projektů či nejnověji v brownfieldech po bývalých industriálních či dopravních prostorách. Landscape festivaly tak spojují současnou či rekonstruovanou architekturu, umění, veřejný prostor. To vše buď v souladu, či naopak v kontrastu se stavem obecného vzdělání, povědomí o zpracovávaných místech, postojů politiků či názorů veřejnosti. K tomu se konají fóra, kde se jednotlivé aspekty kvality veřejného prostoru diskutují za účasti světových odborníků, místních i celostátních politiků, architektů, investorů, developerů a také v neposlední řadě široké veřejnosti.
Opuštěná nádraží jako téma
Galerie Jaroslava Fragnera, která je hlavním organizátorem a realizátorem těchto důležitých akcí, postupně rozšířila místa konání i mimo Prahu. Festivaly jsme mohli zažít také v Ostravě, Opavě, Plzni, Krnově. V letošním roce se díky podobnému programu setkávají a prolínají vlastně festivaly dva – jeden s názvem Festival m3 Umění v prostoru, spolupořádaný spolkem Bubec, a právě Landscape Praha 2022 iniciovaný již několikrát citovanou Galerií Jaroslava Fragnera. Čím jsou si tyto akce blízké?
Všímají si prostředí železnic, takže je můžeme najít buď přímo na mnoha velkých i malých pražských i mimopražských nádražích a stanicích v blízkém okolí, nebo na místě aktuálních brownfieldů, které jsou k dispozici v důsledku stále se prohlubujícího odumírání železniční nákladové dopravy. Tento moment je obzvláště zajímavý, neboť se odehrává ve chvíli celkové politické, ekonomické a zejména surovinové krize, kdy by společnost měla mít zájem vrátit nákladní dopravu zpět ze silnic na koleje, hlavně na území velkých měst a jejich okolí. Aktuálně se to rovná řešení velkých objemů přebujelé automobilové nákladní dopravy, která se v posledních 30 letech přesunula ze železničních kolejí na přetížené a velmi často poničené silnice. My jsme nyní ve fázi očekávání, v jakémsi bodu nula, kdy dojde k podobnému řešení.
Současné omezování železniční nákladní dopravy vytváří prostor po další až agresivní využití velkých, železnicí opuštěných či opouštěných prostor. A právě proto se letošní festival soustředil na takto vzniklá místa, často nesoucí zcela nové otázky či problémy. Připomeňme si je…
Nákladové nádraží Žižkov
Jde o uznávanou památku výjimečné kvality a významu. Část jejího kolejiště je již nyní předávána stavařům pro zahájení poměrně masivní bytové výstavby. Samotná obří skladová nádražní budova stále ještě (po mnohaletém úsilí řady subjektů i odborné a politické veřejnosti) čeká na finální využití svých velkolepých prostor. Tohoto místa si samozřejmě festival všímá prostřednictvím mnoha výtvarných realizací. Zájemcům také připomene severní svahy vrchu Parukářka a jeho zajímavou a rušnou tovární minulost.
Zde uvidí návštěvníci festivalu díla ateliéru MÓD architekti, Jonáše Holuba, Petra Písaříka a spol., Studia Davero, Štěpána Kuse, Kurta Gebauera, Romana Franty, Ivany Junkové, Jana Slovenčíka, Markéty Šeremetové a Adama Hudce a výstavu Skvělé místo pro život, kterou připravil IPR Praha, městská část Praha 3 a společnosti Sekyra Group a Penta Real Estate.
Palmovka – zastávka Libeň
Velmi náročným a poměrně roztříštěným prostorem je křižovatka Palmovka a její okolí, nositel celé řady památných dějů, které jsou dnes zastírány současnou rozporuplnou zástavbou, častokrát však zároveň přinášející kvalitní architekturu. Připomeňme si, že se současná výstavba odehrává nejen na místech donedávna prosperujících přístavů a velkých úspěšných loděnic, ale také na místě dvou zapomenutých a opuštěných nádraží či rozsáhlé židovské obce včetně synagogy i hřbitova.
V okolí Palmovky se potkáme s díly Čestmíra Sušky, Aleše Hnízdila, Miloše Šejna, ARCHWERKU, Šimona Paplháma, studentů FAPPZ ČZU, Dominika Langa, Richarda Loskota, Tima, Jana Waldhausera, Benedikta Tolara, Tatiany Svatošové a Jaroslava Koudelky. Uvidíme dvě výstavy – Vize Palmovka, pořádanou FA ČVUT, Metrostavem, a. s., a Landika Managementem, a v Pavilonu Nahraj Cesta k moderní Praze 8.
Florenc – Masarykovo nádraží – Krenovka
Opravdu velmi žhavým místem je prostor za Masarykovým nádražím až do prostoru bývalého překrásného Denisova nádraží (posléze Vltavského nádraží či nádraží Těšnov). Hmotově agresivní výstavba v těchto místech (Florentinum, zástavba okolí nádraží Florenc, dodnes veřejností nepřijaté kancelářské budovy údajně z pultu ateliéru Zahy Hadid) předkládá městu tvrdé otázky okolo hmotových a výškových řešení. Zcela původní a mladé aktivity s tímto darem kontrastují v nabídce alternativních prostor a jiného využití, to vše v originálním pojetí současných výtvarných umělců.
Florenc a okolí představí práce Adama Hudce, Joany Pianka, Duhy Samira, Props Art, studentů FDU ZČU, Matěje Franka, Lukáše Gavlovského, Romana Švejdy, studia Prodesi/Domesi, Martina Kocourka, Jasmina Schaitla, Lenky Klodové, ARCHWERKU, Prague Idiots, studentů FA VUT Brno a výstavu Florenc 21 před Muzeem města Prahy.
Smíchovské nádraží
Snad dál došly jen změny na okrajích rozsáhlých ploch smíchovského nádraží, kde již vyrůstají první betonové hmoty nových kancelářských i obytných prostor a kde máme naději na vytvoření moderního dopravního centra. Oblast je rozšiřována jižním směrem k bývalému lihovaru Zlíchov a doprovodné programy také připomenou průmyslový vývoj směrem od Hlubočep po křižovatku Anděl.
Instalace v těchto prostorách realizovali Epos 257, RKS, Vize Smíchov, Kamil Mrva a Martin Vymetálek, Vít Čechmánek, Petra Vlachynská, Miloš Šejn, Nikola Hurychová, Břetislav Benda a Aleš Novák, to vše doplněno výstavou Od studia k realizaci s prezentací chystaných projektů městské části Praha 5.
Rozsah letošních Landscape festivalů je mimořádný nejen svou plochou a kvalitou, ale také poselstvím, které předává. Poselstvím pro developery, řízení města a občany samotné.
Josef Vomáčka | Foto: Landscape festival
PERSPEKTIVNÍ BUBLINA
MÓD architekti
Je to už dlouhá doba, co bylo na Nákladovém nádraží něco naloženo nebo vyloženo. Kdysi pulzující tepna zásobující Prahu potravinami a zbožím, nyní opuštěná, vyhlíží nové impulzy a čeká na novou perspektivu. Nyní na okraji nádraží vyrůstá nové město a vše se tak trochu obrací: původní otevřený zásobovací uzel, který každý den vypouštěl na všechny strany automobily plné zboží, se má stát bublinou, magnetem veřejného života, který k sobě bude přitahovat okolní obyvatele. Kdysi uzavřené zakázané kolejiště se otevře lidem a umožní jim vnímat stavbu z jiné perspektivy. Sestupte do doposud zapovězeného kolejiště a zkuste vnímat prostor nádraží jinýma očima. Poseďte na terasách s výhledy na nové obzory lemované nástupišti a zamyslete se nad zaběhnutými rámci vnímání podobných prostor. Můžeme všechno staré a dosloužilé zbourat, když je to finančně výhodné? Nebo máme zachovat původní identitu místa a užívat si kontrastu a vzájemného obohacování mezi starým a novým?
VZDUCHOHLEDNA
Adam Hudec, Joana Pianka, Duha Samir, Props Art
Vzduchohledna je interaktivní instalace, která upozorňuje na jinak ignorované změny v životním prostředí. Dvanáct scénářů v jednom okamžiku představuje, jak vypadá pražské panorama během různých ročních období, atmosférických anomálií nebo vzdušných fenoménů. Jaký odstín má vzduch, který dýcháme v zimě, v létě při vedrech, inverzi nebo smogu? Vzduchohledna funguje jako stroj času, který nám umožňuje lépe pochopit náš vztah k prostředí, v němž žijeme.
Logport – moderní obchodně-průmyslové parky
Česká společnost Logport Development přichází na český realitní trh s projekty. obchodně-průmyslových parků, které plánuje stavět v Praze a v okolí krajských. měst. Na podzim 2022 zahájí výstavbu prvních dvou areálů – Logport Prague. West v Jinočanech u Prahy a Logport Kladno Poldi.
Tyto a všechny další projekty jsou připravovány podle komplexní firemní ESG strategie, díky níž bude zázemí pro klíčovou městskou infrastrukturu vznikat s ohledem na potřeby místní komunity a ochranu životního prostředí a klimatu. Zatímco moderní industriální development v České republice vyniká především plněním environmentálních aspektů, Logport parky kladou stejný důraz také na aspekty S (sociální) a G (governance, řízení). Aby postavené areály splňovaly kritéria všech tří ESG oblastí, je třeba je zohlednit již od prvních přípravných kroků, tj. od výběru pozemku, prvních studií proveditelnosti i architektonických návrhů. KONCEPT LOGPORT PARKŮ Logport je synonymem pro špičkové zázemí klíčové městské infrastruktury. Jde o koncept semi-industriálních hal, které nabízejí dva typy prostor. LogSpace je vhodný pro městskou logistiku, distribuci a lehkou výrobu. LogBox představuje zázemí pro showroomy, menší sklady, výrobní firmy, prodejny velkoskladů a kanceláře. Multifunkční Logport parky vytvářejí synergické efekty mezi nájemci, a tak podporují rozvoj tamějšího podnikatelského prostředí. Součástí Logport areálů budou také maloobchodní prodejny, supermarkety a restaurace, popř. provozovny rychlého občerstvení. Díky tomu areál využijí nejen nájemci a jejich zákazníci, ale také lidé žijící v blízkém okolí. Logport parky v dané lokalitě vytvoří nová pracovní místa, která zaplní především lidé z jejich okolí. V parku Logport Prague West vznikne kolem 400 a v Logport Kladno Poldi zhruba 50 nových pracovních míst. VÝBĚR VHODNÉHO POZEMKU Vzhledem k tomu, že Logport vytváří zázemí pro městskou infrastrukturu, budou parky vznikat buď na okraji velkých měst, nebo na revitalizovaných brownfieldech v jejich širším centru. Nevyužívané průmyslové areály jsou obvykle dobře dopravně dostupné a mívají již vybudované technické zázemí. V případě projektu Logport Prague West vznikne nový areál u Pražského okruhu, a tak odcloní rezidenční část Jinočan od Pražského okruhu. Logport Poldi Kladno vznikne na menší části brownfieldu kladenských oceláren, který projde celkovou revitalizací. Společnost je prvním komerčním developerem, který vstoupil do areálu Poldi Kladno, čímž zahájí proměnu největšího brownfieldu ve Středočeském kraji.
Úvahy nad skladbou konkrétního Logport parku a mixem jednotlivých prostor se odvíjí od možností daných konkrétní lokalitou. Vždy jde o kompromis mezi požadavky potenciálních nájemců, municipality a místních obyvatel. Cílem je vytvořit moderní dlouhodobě udržitelný obchodně- -průmyslový areál, který zároveň přispěje ke zvýšení kvality života místní komunity. E – LOGPORT EKOSYSTÉM V jednotlivých parcích bude zaveden tzv. Logport Ekosystém. Jde o unikátní technický standard budov, který splňuje nejpřísnější kritéria dlouhodobé udržitelnosti a minimalizuje jejich vliv na životní prostředí. Základním pilířem Logport Ekosystému je využití alternativních zdrojů energie. Solární panely na střechách zcela pokryjí spotřebu elektrické energie nutnou pro provoz jednotlivých nemovitostí. Zelené fasády zčásti fungují jako přírodní izolant, a tím výrazně sníží energetickou náročnost provozu v halách. Zároveň zabraňují tvorbě tepelných ostrovů a přirozeně ochlazují své okolí. Velká pozornost je věnována také hospodaření s vodou. Na pozemku budou retenční nádrže na zachytávání dešťové vody, jež bude využívána ke splachování toalet, zalévání zeleně a popř. jako technická voda pro nájemce. Průměrná spotřeba pitné vody se díky tomu sníží o 33 % a např. v Logport Prague West bude veškerá zbývající pitná voda čerpána ze studní na pozemku a čištěna ve vlastním vodojemu.
Logport podporuje alternativní způsoby dopravy, a proto bude každá zóna napojena na městskou hromadnou dopravu a síť cyklostezek. V parcích nebudou chybět stojany pro kola a nabíjecí stanice pro elektrokola. Asi 30 % parkovacích míst bude vybaveno nabíjecími stojany pro elektromobily. Venkovní prostory pro relaxaci a pohybové aktivity nájemců a místních obyvatel budou součástí podpory občanské vybavenosti. Součástí Logport areálů bude také parková zeleň, která např. v Logport Prague West pokryje 48 % celého areálu. Developer zde vysází 277 nových stromů a mezi areálem a rezidenční zástavbou Jinočan vybuduje zelený val.
Všechny Logport zóny budou stavěny tak, aby získaly mezinárodní environmentální certifikaci budov BREEAM na úrovni Excelent. S – SPOLUPRÁCE S MÍSTNÍMI KOMUNITAMI Logport parky jsou koncipovány tak, aby měly přidanou hodnotu také pro místní komunitu. V jednáních s danou municipalitou a jejími obyvateli je Logport Development maximálně vstřícný a spolupracuje s nimi na tvorbě projektu. Cení si detailní znalosti lokality, respektuje potřeby tamějších obyvatel a jejich doporučení, jak projekt zlepšit. Spolupráce s obcí je ukotvena v investorské smlouvě, která definuje základní urbanisticko-architektonické řešení developerského projektu i rozsah spolupráce. Důležitou součástí smlouvy s obcí je také finanční příspěvek na rozvoj infrastruktury a podporu obce. Logport parky jsou navrženy tak, aby urbanisticky vhodně doplňovaly stávající zástavbu. Díky tomu, že 48 % plochy areálu bude tvořit zeleň a jednotlivé haly budou ze 30 % pokryty zelení, celá zóna vizuálně lépe naváže na své, obvykle rezidenční, okolí. Areály nabídnou místním lidem jednak pracovní místa a jednak příležitosti nakoupit si, využít drobné služby nebo si zajít do restaurace, za nimiž byli zvyklí dojíždět do města. Logport tak doplní nebo rozšíří občanskou vybavenost příslušné obce. Developer počítá s tím, že komerční prostory (skladové, výrobní nebo administrativní) využijí také místní firmy. Důležitým aspektem je také napojení Logport zón na dopravní systém dané obce. Cílem je navrhnout areál tak, aby obsluha jednotlivých hal nezajížděla do obce a nezahušťovala tamější dopravu. V areálech budou vybudovány zastávky městské hromadné dopravy se spoji do centra města (v Praze k nejbližší stanici metra). Pokud je to možné, parky budou napojeny na městskou síť cyklostezek a developer podpoří vybudování dalších tras vedených parkem, např. v Logport Prague West budou vybudovány tři nové cyklostezky o celkové délce 1 km, které propojí Prahu a Středočeský kraj. G – TRANSPARENTNÍ A ETICKÉ PODNIKÁNÍ Logport Development je součástí české realitní skupiny EBM Group. Díky své pozici ve skupině je součástí Asociace developerů, která prosazuje etické principy realitního podnikání. Logport parky jsou navrhovány, připravovány a realizovány s ohledem na potřeby nájemců a jejich zákazníků, požadavky místních komunit a jejich obyvatel a ochranu životního prostředí a klimatu. Všechny projekty Logport vznikají pod jednou střechou a využívají synergických efektů v rámci skupiny. Od architektonické studie přes stavbu až po samotný provoz hotových parků využívá Logport sesterské společnosti v rámci skupiny EBM.
PR
BIM jako fenomén
Není žádnou novinkou, že díky projektování v BIM modelu vidí realizační firmy stavbu a investor svoji budoucí budovu v souvislostech. Významně se snižuje počet změn v projektové dokumentaci a logicky i kolize či nedorozumění v průběhu samotné výstavby.
Jaké jsou příčiny toho, že stále není potenciál BIM při výstavbě plně využíván? Proč zatím na většině projektů v ČR není BIM implementován, přestože je zřejmé, že usnadňuje téměř všechny procesy spojené se stavbou? Jaké komplikace doprovází přestup stavebních firem na digitální standard? Stane se BIM v budoucích dvou či třech letech skutečně standardem české výstavby?
Erik Štefanovič, jednatel DELTA Group ČR říká, že Building Information Modeling potřebuje více osvěty. Je třeba, aby nejen investoři, facility manageři, ale i realizační firmy pochopily, v čem je BIM užitečný a v čem všem jim může být nápomocný.
Byla by nějaká specifická forma centrální komunikační platformy, která by sloužila k prohlížení BIM modelu, digitálního dvojčete stavby, možnou hybridní cestou, jak pracovat s BIM modelem v jakékoliv fázi projektu kdykoliv a odkudkoliv?
Diskuse o tom, jak moc může být BIM model přínosný investorovi v době změn na projektu, jak a kam až dokáže příslušné změny díky své naprosté transparentnosti a informační komplexnosti v rychlosti promítnout, případně jak moc dokáže toto období změn a hledání řešení zkrátit, ale také třeba o nových možnostech stavebního dozoru investora a mnohém dalším diskutoval v našem třetím díle podcastu BIM JAKO FENOMÉN jednatel DELTA Group ČR a SK Erik Štefanovič a Martin Buřič, vedoucí stavebních služeb pro střední a východní Evropu společnosti S+B Gruppe.
LINK na podcast: https://youtu.be/J-eDUL0eR6Y
Pro ty, kteří chtějí vědět o Building Information Modeling ještě více, doporučujeme rozhovor BIM přináší dokonalé pochopení stavebního projektu.
DOCK je dokončen, pozornost soustředíme na Hagibor
Skupina Crestyl dokončila po 15 letech rozsáhlý projekt čtvrti DOCK kolem dvou slepých ramen Vltavy v pražské Libni. Praha tím získala novou revitalizovanou lokalitu, která oživila tuto část města.
V květnu byla zkolaudována poslední budova DOCK IN FIVE, která nabízí 21 500 m2 pronajímatelné plochy kanceláří ve vysokém standardu a obchodních prostor pro restaurace a služby v celkem šesti podlažích. Svým stylem navazuje na předchozí etapy; autorem architektonického návrhu je kancelář Schindler Seko architekti. O právě dokončeném projektu s námi hovořil Viktor Peška, obchodní ředitel skupiny Crestyl.
Jak byste člověku, který přijede do Prahy na návštěvu, DOCK stručně představil?
Pověděl bych mu pravdivý příběh o tom, jak se ošklivé káčátko změnilo v krásnou labuť aneb jak se ze zanedbaného brownfieldu stala prestižní čtvrť vyhledávaná lidmi i velkými společnostmi, kde se zajímavá architektura snoubí s velkoryse řešenou zelení a s magií řeky a kde v blízkosti centra naleznete klid na život i na práci, na relax i sportovní využití. Místo, které dokazuje, že funkce kanceláří a bydlení mohou spolu nejen koexistovat, ale i benefitovat jedna z druhé.
Jak velké jsou jednotlivé části?
Celkově jsme v DOCK postavili 429 bytů v pěti etapách. S kolaudací DOCK IN FIVE bylo celkem vybudováno 73 320 m2 ploch kanceláří, 7 700 m2 ploch pro služby a obchody, 3 000 m2 parku a volnočasových ploch. V pěti kancelářských budovách se pohybuje na 5 500 pracujících, nicméně v budoucnosti počítáme s až 7 000 lidmi.
Jak to vypadá s tím, čemu se říká občanská vybavenost, tedy obchody, služby, gastro apod.?
Momentálně máme v DOCK restauraci Kolkovna, příjemnou kavárnu Light Roast Coffee, moderní fitness, kadeřnictví, nehtový salon, Rohlík point a samozřejmě bankomat. V minulém roce jsme otevřeli první třídu základní školy, která se bude v dalším školním roce rozrůstat. V létě DOCK obohatí cukrárna a salaterie. Nejvíc nadšení jsme ale z otevření pražírny kávy, která nás čeká v následujících měsících. A to, co tu zatím nemáme, najdete v okolí Palmovky, která se nám mění před očima.
Poněkud atypickou součástí DOCK je marina a golfové odpaliště. Jaké další sportovní vyžití nabízí?
Právě skvělé umístění projektu přidává DOCK na výjimečnosti. V blízkém okolí se mimo jiné nachází horolezecká stěna, hřiště na pétanque, plážový volejbal a tenisové kurty. DOCK se rozkládá v bezprostřední blízkosti cyklo-
stezky do Troje a na druhou stranu až do centra Prahy. Přímo v našem areálu mohou rezidenti a nájemci navštívit již zmíněné fitness, které v létě provozuje venkovní skupinové lekce, popřípadě si zapůjčit paddleboard či vyzkoušet kurz jachtingu.
Na výstavbě čtvrti DOCK jste pracovali přes 15 let, takže je to takové dospívající dítko, které jde do světa. Co mu přejete do dalšího života?
Aby svým rodičům dělalo i nadále radost, aby v něm pulzoval život, rostlo do krásy, stalo se výkladní skříní nové Libně a aby šlo příkladem ostatním developmentům v tom, jak pracovat s veřejným prostorem.
Dokončením DOCK končí i určitá etapa v činnosti Crestylu. Co bude následovat?
Rozhodně se po dokončení DOCK nezačneme nudit, právě naopak. Naplno se rozjíždí další etapa rezidenční části Hagiboru – domy Gamma a Delta celkem s více než 320 byty – a zahájili jsme stavbu prvních dvou kancelářských budov. Do jedné z nich přesune své sídlo mediální skupina CNC. Pracujeme na přípravě další rezidenční budovy. Hagibor je náš další multifunkční projekt a chceme v něm zúročit zkušenosti z DOCK. Vedle toho jsme obdrželi územní rozhodnutí pro náš první brněnský projekt. Na místě OC Tesco Dornych postavíme nové multifunkční centrum s centrálním náměstím, významným veřejným prostorem, obchody, nejmodernějšími kancelářemi, výraznou gastro scénou, rezidencemi a hotelem. Dornych rozšíří centrum Brna a stane se bránou do nové jižní čtvrti, která se v okolí začíná budovat.
ak / foto: Crestyl
Hotel přizpůsobený klientům na míru
Společnost Vienna House je o nekonečném objevování, evropském duchu doby a moderní pohostinnosti. Tuto filozofii bezezbytku naplňují i její tři hotely v České republice – Diplomat a Andel’s v Praze a Easy v Plzni.
Na naše otázky odpovídala Kateřina Joklová, ředitelka Vienna House Andel’s Prague.
Hotel Vienna House Andel’s Prague patří k největším pražským konferenčním hotelům. Jsou kongresoví hosté základem vaší klientely?
Kongresoví hosté jsou jenom částí našeho klientského portfolia, mezi něž patří také firemní klienti, individuální hosté nebo turistické skupiny.
Jak jste se vyrovnali s výpadky hostů a provozu vůbec v době pandemie?
Předchozí dva roky byly jednoznačně nejtěžším obdobím za 20 let existence hotelu Vienna House Andel’s Prague. Uzavření hotelů následované vládními opatřeními a zcela pozastaveným celosvětovým cestovním ruchem znamenalo pro hotel velké finanční ztráty. Jenom díky silnému vlastníkovi se nám podařilo toto období překonat.
Využili jste toto období k nějakým úpravám?
Uplynulé covidové roky jsme využili k extenzivní údržbě hotelu a všech technologií, které používáme. Připravili jsme projekt solárních panelů na střeše hotelu nebo obnovili prostory zázemí hotelu.
Hostům nabízíte poměrně širokou škálu možností, co se týká typů pokojů. Můžete je stručně představit?
Dá se říct, že si u nás vybere každý. Nabízíme klasické hotelové pokoje s moderním vybavením o velikosti 25 m2. Máme také k dispozici apartmány určené k dlouhodobým pobytům s nadstandardním vybavením např. kuchyní, myčkou nebo velkorysým úložným prostorem. Největší mezonetové apartmány mají rozlohu přes 100 m2. Pro náročnější klienty nabízíme střešní apartmá s velkými terasami.
Rekonstrukcí prošel v nedávné době Oscar’s bar. Co se zde změnilo?
Oscar’s bar se proměnil od základů. Hlavním cílem renovace bylo vytvořit reprezentativní místo s moderním a kvalitním designem, které bude nabízet výbornou gastronomii a bude místem pro setkávání lidí. Při návrhu jsme se soustředili na to, aby měl bar odlišnou identitu než hotel, ale zároveň s ním po vizuální stránce souzněl. Výsledkem je odvážný design, který se zakládá na prvcích z betonu, dřeva, plexiskla a výrazné barevnosti.
Oscar’s bar má v podstatě celodenní provoz. Na jakou kuchyni se zaměřuje?
Oscar’s bar nabízí velice eklektickou nabídku menu, které se nezaměřuje na konkrétní typ kuchyně. Důraz je kladen hlavně na využití lokálních a sezonních surovin od dodavatelů, kteří garantují vysokou kvalitu a udržitelný způsob pěstování. V nabídce Oscar’s můžete například najít kváskový chléb s vajíčky z volného chovu nebo kvalitního bio pstruha.
Ve vašem sesterském hotelu Vienna House Diplomat Prague byla nedávno dokončena rozsáhlá renovace. Plánujete něco podobného i u vás?
Vienna House Andel’s Prague byl průběžně renovován od roku 2017, kdy byly zrekonstruovány všechny hotelové pokoje. Posledním renovačním projektem byl bar Oscar‘s, který se podařilo dokončit v prosinci 2021. V současné době plánujeme kompletně zrenovovat 51 apartmánů určených na dlouhodobé pobyty. Mé velké přání je realizovat tuto renovaci ještě tento rok.
Čím je váš hotel v síti Vienna House specifický?
Všechny hotely Vienna House spojují hodnoty společnosti, jimiž jsou jednoduchost v tom, co děláme, nekonečné objevování a dělání věcí s vkusem a zábavou. Vienna House Andel’s Prague je specifický v lokálních iniciativách, jako jsou naše úspěšné včely, které již šestým rokem máme na střeše hotelu a jejichž med sbírá jedno ocenění za druhým. Snažíme se o udržitelný přístup, takže si pěstujeme vlastní levanduli nebo bylinky. Skvělý hotelový tým se vždy snaží naplnit slib, který dáváme našim klientům, aby se hotel stal jejich domovem.
ak | foto: vienna house
Konference brownfieldy v Ostravě
Konference brownfieldy v Ostravě frčí. Development news má tu čest, být hlavním mediálním partnerem.
Ohlédnutí za EXPO REAL 2021
Po dlouhé koronavirové pauze jsme opět mohli navštívit EXPO REAL 2021 v Mnichově. Tento mezinárodní veletrh nemovitostí a investic je obchodní platformou celého realitního světa. Jedním z našich cílů bylo doručit poslední číslo časopisu Development News do stánku Prahy, která jako jediné české město připravila pro mnichovský veletrh vlastní expozici.
S napětím jsme očekávali, jak rozsáhlé budou jednotlivé stánky a kolik návštěvníků dorazí. Veletrh samozřejmě provázela proticovidová opatření hned u vstupu. Respirátory byly nutností, ale upřímně, pouze v uličkách. Jakmile jste překročili pomyslnou hranici stánku, masky velmi často mizely z obličeje. Některé bohatší firmy jako obvykle pořádaly prezentace se značnou návštěvností – a bylo zřejmé, že v tom okamžiku covid někam zmizel.
Podle veletržního katalogu přijelo vystavovat 1 434 subjektů v patnácti sektorech. Mě zajímal například počet developerů, těch mělo být 358 (žádný z ČR) a zástupců realitního segmentu bylo ještě o dva více. Naproti tomu firem nabízejících 3D vizualizace, AR a VR bylo jen šest. Byly podstatně méně viditelné než v minulosti.
Počet registrovaných návštěvníků činil přes 19 000. V průběhu veletrhu bylo přímo na výstavní ploše připraveno několik prezentačních prostor, kde pořadatelé i jednotlivé firmy měli možnost představit produkty, projekty či služby, které nabízejí. Celkový počet oficiálních prezentací byl 117, z toho nejvíce ze strany developerů – 32. Investorů a finančních institucí, kteří představili své produkty, bylo celkem 21.
Jako obvykle jednu ze zajímavých sekcí tvořil prostor pro startupy. Tam vždy rád zavítám, letos jsem dokonce absolvoval prezentaci s výkladem, které byly pořádány zhruba po jedné hodině. Každý z účastníků má k dispozici asi jeden metr „barového“ pultíku, u kterého jsou připraveni odpovídat na dotazy obvykle dva až tři zástupci firmy. Této atraktivní a vždy zaplněné sekce se oficiálně zúčastnilo 30 subjektů.
U velkých vystavovatelů, zejména zástupců významných municipalit, jako jsou Hamburk, Berlín, Frankfurt nad Mohanem či Mnichov, popř. některé regiony, jsme mohli najít mnoho pultů po obvodech jejich rozměrných expozic. Tento chytrý systém umožnil i těm menším developerům, realitním společnostem i dalším méně bohatým vystavovatelům představit potenciál v oblasti, kde operují.
V expozici města Prahy jsme jako obvykle našli mnoho známých tváří, nicméně mnoho zástupců developerů zde nebylo. A to proto, že letos byla celá expozice věnována výhradně představení projektů, na nichž se podílí pražský magistrát. Tyto projekty prezentoval první náměstek primátora Ing. arch. Petr Hlaváček, ředitel IPR Ondřej Boháč nebo Petr Urbánek, ředitel Pražské developerské společnosti (PDS). O jednotlivých projektech se můžete dočíst více na stránkách společnosti (pdspraha.eu). Významné místo v prezentacích měla soutěž na projekt nové budovy Vltavské filharmonie.
Bude zajímavé, jestli se v příštích letech dočkáme prezentace zástupců jednotlivých developerů z české republiky či zda některé projekty budou prezentovány pouze zahraničními investory, jako je tomu nyní.
MP / foto: Expo real, aw a autor
EXPO REAL očima českých návštěvníků
- Covidová opatření nesporně ovlivnila letošní veletrh. Jak hodnotíte EXPO REAL co do počtu návštěvníků a skladby vystavovatelů?
- Mottem letošního ročníku byly inovace. Do jaké míry se ho podařilo naplnit?
- Vyzdvihnete nějakou zajímavou prezentaci či stánek, který vás zaujal?
Richard Jílek, NIKATRON, s. r. o.
- Návštěvnost byla velmi dobrá a expozice vystavovatelů stejně jako složení velmi kvalitní!
- Naplnilo očekávání, takže nás motivuje k tomu, abychom na příštím ročníku vystavovali naše Savee Energy!
- Velmi se mi líbila komentovaná tour po stáncích inovačních technologických firem a startupů, které dokážou zjednodušit moderní stavebnictví a správu nemovitostí!
Petr Procházka, YD Capital a. s.
- Oproti dřívějšku část vystavovatelů chyběla, nicméně bylo znát, že v důsledku covidového výpadku se nyní účastníci aktivně zapojili do dění. Někteří velcí vystavovatelé ale pojali letošek dost vlažně, zejména s cílem být na místě. Některé spíše (ne)prezentace byly prapodivné, na druhou stranu bylo na místě i množství nováčků, což bylo nadmíru zajímavé, a jejich přístup vše nahradil. Z pohledu dvoudenního návštěvníka bylo ale nakonec všeho tak akorát, i když účastníků bylo celkově evidentně méně než v minulosti.
- Inovace a technologie v širším slova smyslu nebyly tím, za čím jsem do Mnichova cestoval. Několik zajímavostí jsem s chutí zaregistroval. Podařilo se navázat kontakt a snad i spolupráci v rámci systémových řešení modulární výstavby. Ostatní jsem vnímal spíše doplňkově. S některými tipy, zejména v oblasti softwaru, budou pracovat další kolegové v naší společnosti. Celkově ale dojem z atmosféry zejména v Tech Alley startup zóny byl perfektní.
- Zajímavostí byla určitě prezentace Moskvy, jejíž dramaturgii jsem řekněme zcela nedocenil… Velmi zajímavé byly všeobecně prezentace menších regionů či měst z Polska, vyzdvihl bych mezi nimi Lodž, kvalitní informace a kontakty poskytlo Rumunsko, které se prezentovalo na bázi německo-rumunské průmyslové a obchodní komory; skvěle připravený a vedený byl stánek Daiwa House. A perlou veletrhu byla samozřejmě v úterý Praha!
Renáta Haklová, KKCG
- Bylo vidět, že na veletrhu bylo podstatně méně účastníků než obvykle, nicméně skladba byla asi obdobná.
- + 3. Hodně jsem se věnovala pracovním záležitostem, které s veletrhem souvisely jen okrajově, takže jsem si expozice nestihla moc prohlédnout, proto na tyto dvě otázky neumím odpovědět.
foto: aw
Developerům chyběla velkorysost
Passerinvest Group jako urbanistický developer je od roku 1996 spojován převážně s BB Centrem v Praze 4, které patří mezi největší a nejúspěšnější urbanistické projekty nejen v České republice, ale i v celé Evropě.
K dalším významným projektům v portfoliu Passerinvest Group patří Nové Roztyly, brownfield bývalého areálu Interlov, kde by v budoucnosti mělo vzniknout místo s příjemným bydlením s velkým poměrem zeleně, doplněné o služby i administrativní funkci. Zakladatel Passerinvest Group a její CEO Radim Passer s námi hovořil o současných i plánovaných projektech stejně jako o problémech českého stavebnictví a ekonomiky obecně i jejich možném řešení.
Jak hodnotíte předcházející roky 2019 a 2020?
Jsem vděčný Pánu Bohu za rozhodnutí z roku 2013, že budeme nejen urbanistickým developerem, ale také dlouhodobým investorem. Zpětný odkup budov v BB Centru i fakt, že jsme neprodávali objekty dokončené po roce 2008, se ukázaly jako velmi dobrá strategie v obtížnějších a nejistých dobách, kdy je v Praze velmi těžké stavět nové budovy. I díky tomu, že naše aktiva z více než 90 % tvoří kancelářské prostory, nám ani covidová doba nepřinesla de facto žádnou újmu. Pochopitelně jsme se retailerům snažili vycházet vstříc, aby mohli přežít a po otevření nějak ekonomicky fungovat. Dílčí ztráty tu sice byly, ale nijak procentuálně významné.
Vedle výstavby administrativních budov se zabýváte také rezidenčním developmentem.
V rámci našeho urbanistického developmentu se na vhodných pozemcích snažíme stavět byty. V BB Centru je to potřetí, co stavíme byty, ale poprvé je to v době, kdy zažívají určitou konjunkturu. Po obchodní stránce jsme spokojení, nicméně bych řekl, že státní správa a povolovací procesy byly v deliriu už před covidem a teď už se posunuly do stadia klinické smrti. Stavebnictví jako takové je – možná nevědomky, ale systematicky – likvidováno všemi polistopadovými vládami. Dostalo se do tak zoufalé situace, že přestože se nestaví ani polovina toho, co by se stavět mělo, stejně nejsou ve stavebnictví lidi. Samozřejmě k tomu přispěla i covidová doba, protože byly narušeny dopravní a logistické řetězce. Proto se dostáváme do situace, jakou si možná pamatujete z předlistopadových dob, kdy se na materiál stojí fronty a téměř nic nikdo nedodá včas. Letos k tomu přispěl nekontrolovaný nárůst cen stavebních materiálů a prací. To znamená, že pro jakéhokoli developera je velmi složité v současné době plánovat. Vzhledem k tomu, že bytová výstavba hraje nyní v developmentu dominantní roli, myslím si, že situace je samozřejmě nejhorší pro lidi, kteří by chtěli bydlet.
Za současných cen je developer při pořizování bydlení vnímán jako ten, který si dá zaplatit nekřesťanské peníze. Jak tuto okolnost vnímáte?
Ale to je dané absolutní neznalostí českého národa. Vysvětlím proč: Má to tři úrovně. K té první musím sebekriticky říci, že si za to můžeme jako developeři sami, protože tu podle mne velmi dlouho přetrvávala doba, kdy jsme naprosto nepracovali s veřejným prostorem, odmítali jsme investovat za hranicemi našich pozemků, aby třeba okolí našeho projektu vypadalo lépe. Jinými slovy – chyběla tu velkorysost. Navíc jsme nikdy neměli profesní sdružení, každý si hrál na svém písečku, staral se pouze o vlastní zájmy a vlastní projekty. A když někdo potřeboval něco vyřešit, donesl obálku nějakému politikovi místo toho, aby to řešila profesní struktura. V posledních letech alespoň existuje Asociace developerů, která má nějaký etický kodex, jímž by se členové měli řídit – zaprvé nebudeme podporovat korupci i za cenu, že vydělám míň peněz. Zadruhé projevíme určitou velkorysost. Samozřejmě jinak se projevuje velkorysost v projektu, jako je Brumlovka, kde jeden developer staví spoustu budov, a jinak je to v projektech, kde deset developerů staví a rozvíjí jedno území. Ale i tam je potřeba určitou velkorysost projevit. To je tedy jedna úroveň.
A ta další?
Druhou úrovní jsou politici, komunální i parlamentní. Jako Česká republika máme nejhorší zákony v této oblasti z celého prvního a druhého světa. Ty živly, které brání výstavbě dálnic a různých veřejně prospěšných infrastrukturních staveb – a samozřejmě často i privátnímu developmentu, jsou financovány z peněz soukromého sektoru, respektive ze státního rozpočtu, v takové míře, že je to nehorázné a neuvěřitelné. To bych řekl, že je ta parlamentní úroveň, kdy naši polistopadoví politici ještě vůbec nepochopili přínos stavebnictví pro státní rozpočet a tím pro bohatnutí národa jako celku. V roce 1990 to politici nemohli vědět, protože s tím nikdo neměl žádnou zkušenost. Poučit se z trhů, kde ty věci fungovaly, bylo ochotno jen maličké procento z nich. Proto jsme v tom stavu, v jakém jsme. Vinou politiků.
… a ta třetí?
Třetí vliv jsou média. Teď nemám na mysli ta odborná, protože v nich jsem nikdy nezaregistroval, že by tam byla elementární neznalost, popř. nějaká nekompetentnost, nebo že by se tam dokonce projevovaly nějaké protirozvojové snahy. Jde o média typu televize nebo deníky. Myslím si, že o tomto významném sektoru české ekonomiky hovoří naprosto zkresleně a de facto tím uvádějí veřejnost v omyl. Čtvrtou složkou je veřejnost. Lidské sobectví, které se projevuje tím, že „tady už bydlím já, tak je mi úplně ukradené, kde a jestli bude bydlet ten, který ještě dneska nebydlí“. Není jich mnoho, řekl bych, že těch, co jsou nejvíce slyšet, je tak do dvou procent a ovlivňují ty, kteří o tom hlouběji nepřemýšlejí, něco jim podepíší nebo vyslyší argument vytržený z kontextu a pak se vzedme nevole proti něčemu. Je to otázka edukace veřejnosti. Pokud soukromý sektor, příslušní politici a zodpovědní novináři k tomu přistoupí konstruktivně, i ten pohled veřejnosti na důležitost výstavby se bude radikálně měnit. Nestane se to ze dne na den, ale je šance, že třeba do nějakých pěti let – pokud se problematika uchopí správně – se pohled veřejnosti na výstavbu může měnit.
Máte nějaký reálný návrh na řešení bytové problematiky?
Za nově postavený byt o 65 m2 dostane stát minimálně 4 mil. Kč díky multiplikačním efektům a odvodům do státního rozpočtu. To je velmi důležité číslo, protože díky stavebnictví a developmentu pak může fungovat zdravotnictví, školství, všechny výkony a úkony, které musí dělat stát, lidé dostanou důchody a různé dávky. Ale na trhu musí existovat svoboda. To, že naši politici, komunální i státní, způsobili, že se tady nestaví, že tady nemá kdo stavět, že Praha nemá 32 let po revoluci územní plán, to jsou věci, za které odpovídají komunální i republikoví politici, všichni placení z peněz, které pocházejí ze soukromého sektoru, jemuž se oni primárně zodpovídají. Říkám to naprosto záměrně, aby to i úplně jasně vyznělo. Veřejně se o tom mluví jen málo. Myslím si, že je důležité, aby tyto informace zaznívaly i mezi odbornou veřejností, aby se to lidé a naši kolegové nebáli šířit. A řešení? Zaprvé je třeba si udělat analýzu – s heslem „být smířlivý k minulosti“, protože tu nezměníme, chyby už se staly a nemá cenu hledat viníky. Je třeba se z toho poučit a být zodpovědný k budoucnosti. Musíme si říci, pro kolik lidí budujeme republiku a Prahu. Pokud si řekneme, že by republika měla mít plus 40 % lidí oproti současnému stavu, vyplývají z toho konsekvence v oblasti územního plánování. Zadruhé je k tomu potřeba dopravní infrastruktura. Tu současnou plánovali ještě komunisté a za 32 let od revoluce jsme k tomu nepřidali ani čárku. Jinými slovy tady je třeba dostavět úplně nové trasy dálnic, postavit komplexní trasy vysokorychlostních železnic a samozřejmě i pražské metro, pro které už i ten bolševik plánoval trasu E, která by spojovala Prahu 4 s Prahou 5 atd. Musíme konečně Prahu posunout do 21. století. Město by samozřejmě mělo být metrem propojeno s letištěm, kde by se měla stavět i trať vysokorychlostní železnice, protože pokud to neuděláme, jsme zase jenom břídilové, kteří sami sebe odsoudí na věky zůstat národem druhé nebo třetí kategorie.
Dostáváme se k tomu řešení?
Letos jsme spustili iniciaci „Rozvoj staveb pro republiku bohatší“, která přináší zásadní sdělení, které jsme prezentovali jak parlamentním politikům, tak i různým zastupitelům v Praze. Víte, že 76 % z každé investice ve stavebnictví skončí ve státním rozpočtu? Když se v Praze postaví každý rok o 10 000 bytů méně, než je třeba, je to minus 40 mld. Kč, o které Praha každý rok ožebračuje státní rozpočet. Dalších přes 70 mld. Kč každý rok Praha ztrácí tím, že poměrově má jenom polovinu kancelářských ploch v přepočtu na obyvatele, než mají západoevropská města srovnatelná významem a velikostí. Jde o to, že stát má z každé budovy ročně čtyřikrát vyšší příjem než její majitel. Zase to spočívá v multiplikačních efektech a daňových odvodech, protože v budově sedí lidé, kteří pobírají mzdy, a z nich se platí každý měsíc odvody do státního rozpočtu. Je tady poměrně značné množství cizinců především ze západní Evropy, kteří sem rádi a ochotně chodí pracovat. Když trh poroste a korporace uvidí, že v Praze je možnost si pronajímat další kanceláře, budou si tu zřizovat další regionální sídla. Pak Praha může mít i dalších 250 000 lidí jen v těch kancelářských budovách, které tu nejsou a být už měly. To by znamenalo minimálně 70 mld. Kč do státního rozpočtu, protože to jsou lidi, kteří mají většinou velmi dobré platy. Každý z nich, kdo sem přijde, si musí pořídit byt, ať už si ho koupí, nebo pronajme. Jinými slovy zase rezidenční developer pro ně ten byt musí postavit a z Prahy se pak může stát město, díky němuž zbohatne celá Česká republika. A pak je tady rozpočtové určení daní, kdy si Praha stěžuje, že má málo – podobně si stěžují i jiná města – a přitom kdyby se Praha 32 let chovala jinak, státní rozpočet by měl daleko více peněz každý rok jenom z Prahy. Z Prahy je to minimálně 100 mld. Kč.
Rozhodování zahraničních investorů je jednoduché – jdou tam, kde jsou vstřícnější podmínky, třeba v Polsku, resp. ve Varšavě.
Varšava měla daleko méně kancelářských ploch než Praha, ale dneska už nás zdaleka překonala. Navíc ve Varšavě se za loňský rok postavilo 22 000 bytů, v Praze jen 5 000. Druhá věc je, že v Polsku údajně žije 1,8 mil. Ukrajinců, u nás přes 100 000. Jinými slovy teď si postavme tu otázku, že bychom měli už nový stavební zákon; pokud ho zase nějaké povolební uskupení nezničí, tak je to jeden z nejlepších počinů politiků celé porevoluční éry.
Ale stavební zákon to sám o sobě neřeší…
Pak je třeba ještě upravit normy, které máme přísnější než jinde – ať je to oslunění, osvětlení, hluk, nebo třeba odstupové vzdálenosti… A je tady další věc: pracovní síla. I když budeme mít dobrý stavební zákon, budou se rychleji povolovat stavby, tak kdo je bude stavět? Dnes se staví zoufale málo, ale ti lidé stejně nejsou.
Vraťme se prosím zpět na Prahu 4. Jaké jsou vaše firemní cíle?
Pořád zůstáváme lokálním subjektem, urbanistickým developerem, ale také dlouhodobým investorem a naším cílem je dokončit BB Centrum. Což v této chvíli i s Olivou, která se staví, zahrnuje zhruba šest etap a rozvoj a pěkné dokončení okolí stanice metra Roztyly. To jsou projekty řekněme s horizontem do roku 2030, maximálně 2031. A samozřejmě pak je to rozvoj stanice metra Budějovická. Po pravdě řečeno, když se podíváte na stanice metra v této části Prahy, je to jedno velké zoufalství vedle druhého – Roztyly, Kačerov, Budějovická, Pankrác, Pražského povstání i Vyšehrad. Smutné je, že člověk musí uznat, že většina těch stanic za bolševika vypadala líp než teď. To je prostě strašné. Pankrác měl být od roku 1990 přirozeným centrem Prahy 4, už bolševik to tak připravoval… Ve výsledku je Pankrác odstrašujícím příkladem nekoordinovaného developmentu. Vzniklo zde mnoho pěkných budov, které jsou hezké samy o sobě, ale prostor mezi nimi? Člověku je smutno, když se tam podívá. Pokud prostor neupraví developer hned zkraje, v koordinaci s městem, tak už se to nestane nikdy.
S Pankrácem souvisí i otázka výškových budov…
Když se podíváte do Bratislavy, zjistíte, že tam je desetinásobek výškových budov oproti Praze. A taky je na ně výhled z bratislavského hradu a z nich na něj. Ty budovy vytvářejí pěknou dominantu Bratislavy. Myslím si, že nikdo z rozumně přemýšlejících lidí přece nechce atakovat historické centrum města, to je nedotknutelné. Ale ve všech dalších částech vnitřní Prahy a okrajových oblastech už mohly být stovky a stovky budov, které by měly výšku mezi 70 a 120 m. Teď sedíme ve Filadelfii, v 17. nadzemním podlaží – je to po revoluci nejvyšší kancelářská budova, která v Praze vznikla. To je ostudou Prahy.
V současné době probíhá vášnivá diskuse o plánovaném projektu mrakodrapu v Ostravě od architektky Evy Jiřičné a Petra Vágnera.
To je česká malost. Jediné, co umíme, je trestat sami sebe, abychom zůstali národem druhé kategorie. Všechny ty debaty, které tady jsou kolem výškových budov, takové to odkazování na UNESCO… Praha nepotřebuje UNESCO, ale UNESCO potřebuje Prahu. Je absolutně nepřijatelné, aby nám nějaké UNESCO diktovalo výšku budov v Praze!
Mohli bychom končit nějak pozitivně: Co byste si přál?
Já si myslím, že pozitivní na tom všem, o čem jsme se bavili, je to, že to můžeme změnit, že nemusíme zůstat druhořadým národem, nemusíme zůstat zemí s nejzoufalejší legislativou v oblasti stavebnictví. Tohle všechno můžeme změnit a všechno to pak může sloužit jako nástroj prosperity českého národa. Když se tato země bude rozvíjet, bude mít více obyvatel, pak se zvýší pravděpodobnost, že i po roce 2030 lidé dostanou své důchody. Tím bych to uzavřel.
Arnošt Wagner / Foto: PASSERINVEST GROUP